<- Zpět

19.II.1940
Zase jedna neděle pryč. Za chvíli bude konec února a snihu máme skoro nad kolena. Však jsme včerajška důkladně využily. Byly jsme se s Jarkou sáňkovat, sanice byla nádherná. Jezdily jsme od Hurského až ke školce. Přes týden tam vozí dřevo, tedy byl vyježděný již hluboký zákop, tam jsme byly aspoň chráněny proti nucenému objímání stromu a líbání matičky země, kdyby nám sáně vypověděly službu. Byla jsem sice od řízení celá zasypaná sněhem a měla povážlivé obavy o papuče, ale co je to proti té nádheře, když letíš jako větr a každou chvilku můžeš přesedat na pařezu, to oželíš i promočené punčochy a kalhoty i těch několik modřin na nohách. Vždyť zimu máme jen jednou do roka a to ne vždy tak krásnou jako letos. Zašly jsme si také na mlyniska, tam jsme se mohly vozit, až odjeli lyžaři, však jich tam bylo hodně. Byl tam i bratr Ruda, slyšela jsem jej mluvit se Zorkou. Na mou duši skoro bych těm lyžařům záviděla, kdybych neměla jistotu, že lyže u mne by byly cestičkou na hřbitov. Já mám holt smůlu, že musím vstrčit hlavu vždycky tam, kde je to nejhorší a lézt tam, kde druzí o mne klepou strachem zuby. Tedy vím, že je to moje nesplnitelné přání, aspoň nyní, dávám tedy přednost sáňkám a těm trochu modřinám.
Ahoj, na rok na shledanou, paní Zimo.

Vaše připomínky a diskuse
Kodex diskutujícího na Skautském deníku
  • Do diskuse smí přispět každý.
  • Diskutující nesmí propagovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost či diskriminaci.
  • Vulgární jazyk, urážky, pomluvy či ponižování je nepřípustné.
  • Diskutér nesmí propagovat nezákonné činnosti či jinak společnosti škodlivé aktivity.
  • Propagace komerčních aktivit a reklamy na výrobky není povolena.

denik