<- Zpět

září 1938

V ovzduší vyhroceného napětí po odjezdu zprostředkovatele Runcimana předložila československá vláda – pod tlakem západních velmocí, které se snažily vyhnout odpovědnosti – nespokojeným sudetským Němcům další kompromisní návrhy upravující jejich vzájemný vztah. Ani v pořadí čtvrtý návrh, jež vycházel sudetoněmecké straně ve všech podmínkách vstříc, nevyhovoval.

Radikální sudetští Němci vedení K. H. Frankem dál pečlivě naplňovali Hitlerovou taktiku předkládání nesplnitelných návrhů. 12. září 1938 došlo v sudetských územích k pokusu o puč. Násilnické bandy zfanatizovaných Němců (označováni jako Ordneři či Freikorps) rozpoutaly v sudetských oblastech vůči českému obyvatelstvu brutální teror. Vláda premiéra Hodži odpověděla vyhlášením stanného práva a zrušením SdP. Do sudet byla vyslána armáda a jednotky Stráže obrany státu, které pokus o vzpouru rychle a úspěšně zpacifikovaly. Vedení SdP emigrovalo do Německa

V situaci nahrávající útočným záměrům Hitlera do hry nečekaně vstoupil britský premiér Neville Chamberlain. Usoudil, že jedinou možností jak zabránit válce je zahájení přímého vyjednávání s Hitlerem. Na první schůzce 15. září Hitlera doslova zaskočil návrhem odevzdání sudetských oblastí Německu. Pod pohrůžkou vypovězení spojenecké smlouvy ze strany Francie bylo Československu doporučeno návrhy přijmout. Na zprávy o přijetí ultimáta česká společnost odpověděla spontánní vlnou protestních demonstrací.

Chamberlain, který se domníval, že odvrátil hrozbu války v Evropě, pak sdělil výsledek jednání Hitlerovi. Při návštěvě nastal šok. Hitler, věrný své taktice nedodržování předchozích slibů, britského premiéra zaskočil vznesením dalších územních požadavků, které neměly uspokojit pouze Německo, ale navíc i Polsko a Maďarsko!

Taktika usmiřování Hitlera se tak ukázala jako zcela neúspěšná. Československá vláda v této vypjaté chvíli rozhodla o mobilizaci armády, která proběhla neuvěřitelně rychle a bez potíží. Disciplinovanost armády a rychlost mobilizace byla podle historiků celosvětově výjimečná.

Československou společnost – narozdíl od váhajících vládních politiků – zasáhla znatelná úleva, zvedlo se obrovské odhodlání bojovat za záchranu republiky. Armáda, jež ukázala vynikající připravenost, maximální odhodlání a připravenost, začala obsazovat pohraniční pevnostní opevnění.

V kritické situaci válečné psychózy do hry naposledy vstoupil Chamberlain, který požádal italského vůdce Benita Mussoliniho o zprostředkování konference čtyř evropských velmocí. Místem jednání se stal bavorský Mnichov. Cílem jednání bylo již „pouhé“ stanovení rozsahu území, které Československo odstoupí. Zástupci Německa (Hitler), Itálie (Mussolini), Francie (Daladiere) a Velké Británie (Chamberlain) podepsali tentýž den 29. září 1938 dokument o odstoupení pohraničních území Německu. Zástupci odepsaného Československa – vyčkávající pod ozbrojeným dohledem v hotelu – se o obsahu dohody dozvěděli jako poslední.

Prezident Beneš – stojící před osudovým rozhodnutím, které změnilo jeho další život – po poradě s vládou, text dohody přijal 30. září. Československá armáda dostala rozkaz opustit hranice. Německá armáda zahájila obsazování pohraničních oblastí následující den.

Česká společnost dodnes a donekonečna otevírá stále stejnou otázku: Měli jsme se bránit? Historikové pečlivě studující vypjaté okamžiky zářijových dnů roku 1938 se shodují v názoru, že neměli. Všechny okolnosti hrály v neprospěch vojenské obrany. Československo – ač morálně posílené a maximálně odhodlané – nemohlo bez vojenského a ani diplomatického spojence dlouhodobě vzdorovat síle německého Wehrmachtu (navíc výstavba pohraničních opevnění nebyla dokončena). Příkladem marného vojenského odporu a marného očekávání slíbené pomoci spojenců jsou osudy Polska v prvních týdnech druhé světové války.

Mnichov neměl vítěze. Hitler se cítil být dohodou okraden o vojenské vítězství, západoevropská politika usmiřování nakonec selhala a českou společnost srazil na kolena pocit zrady a hořkosti. V Mnichově byla válka pouze oddálena nikoliv zažehnána.

Chcete se dozvědět více o této pohnuté době?
Navštivte www.moderni-dejiny.cz a prostudujte si materiály k tématu:

Zápis v deníku 23.10.1938
Báseň
Vzpomínky Lubomíra Hanzelky
Komentář Jiřího Tichánka
Fotografie ke dni 23.10.1938

Vaše připomínky a diskuse
Kodex diskutujícího na Skautském deníku
  • Do diskuse smí přispět každý.
  • Diskutující nesmí propagovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost či diskriminaci.
  • Vulgární jazyk, urážky, pomluvy či ponižování je nepřípustné.
  • Diskutér nesmí propagovat nezákonné činnosti či jinak společnosti škodlivé aktivity.
  • Propagace komerčních aktivit a reklamy na výrobky není povolena.

denik