Život v táboře, většinou na Bečvě, jsme trávili výstavbou a zdokonalováním zařízení, koupáním, různými hrami v přírodě, jako bylo maskování a plížení, střelbou z luků vlastní výroby, procházkami i usilovnými pochody, hody, zpěvu u ohně a podobně. Nebylo karimatek a spalo se na větvičkách.
Byl to nádherný, mravně a výchovně nezávadný způsob přípravy na život. Mnohem hodnotnější než když dnešní děti přijdou do postavěných stanů s podsadami a nepromokavými podlážkami. Jídlo jim navaří kuchařky a vedoucí jim dělají lidé často nekvalitní, mravně nevyrovnaní. Děti se nudí a táborem se od ráno do večera nese hlas všech možných přehrávačů a volání mobilů.
Ze vzpomínek p. Radoslava Hanzelky
