<- Zpět

Ze vzpomínek pana Lubomíra Hanzelky

Okupací nastalo okamžitě ponižování a nesmírné utrpení českého obyvatelstva. Na obsazeném území byly zrušeny české střední školy jako např. gymnázium a učitelský ústav v Příboře a i základní školy byly maximálně omezovány. Do české školy v Kopřivnici byl dosazen německý ředitel s krásným německým jménem Wodzik a i několik německých učitelů, kteří se pak marně snažili při vstupu do třídy vynutit si od žáků pozdrav „Heil Hitler“. Velký důraz byl samozřejmě kladen na výuku němčiny a falšování historie a dějepisu, což pak činil i režim komunistický a činí tak vždy každá diktatura.

Němci okamžitě ukázali svou pravou tvář i tím, že okamžitě zrušili všechny české spolky a zabavili jejich majetky. Likvidaci prováděl zdejší německý úředník Kahlig. Na úřadech nutili nás Čechy zdravit „Heil Hitler!“ (sláva – zdar Hitlerovi) a úřadovali pouze německy. Na dveřích byly všude nápisy „Hier wird nur deutsch gesprochen“ (zde se mluví jen německy) a „Unser Gruss Heil Hitler!“ (náš pozdrav sláva Hitlerovi!). Rovněž i v místní továrně měli Němci příkaz mluvit jen německy, a to hlavně v úředním styku. Je zcela samozřejmé, že ta naše němčina byla mnohdy i hrozně kostrbatá, ale nic se nedalo dělat. Tak jsem třeba musel jednou na Okresním úřadě v Novém Jičíně, kde jsem čekal ve frontě se žádostí na propustku, tlumočit jisté paní Vašendové z Kopřivnice její prosbu o propustku k návštěvě své dcery do Vsetína, které se právě narodil syn. Ironií v tom případě bylo, že jsem to tlumočil úřednici Hermě Prieznitzové – své spolužačce z české měšťanské školy v Kopřivnici. Byla to i moje sousedka, ale neseděla v kanceláři sama, proto řekla česky paní Vašendové, že si musí zajistit tlumočníka, a ta mne proto na chodbě zoufale prosila, abych jí pomohl. Zmíněná úřednice byla jedním z potomků léčitele Prieznitze, zakladatele lázní Jeseník, která si po osvobození vzala Čecha L. Mrázka z Kopřivnice.

Musím však po pravdě napsat i tu skutečnost, že nikdy nejsou všichni lidé stejně špatní nebo stejně dobří. Sám jsem znal i velmi slušné Němce, kteří nebyli nacisty a i když jich nebylo mnoho, šlo jim mnohdy více důvěřovat, než kolaborujícím Čechům. Ironií osudu je, že jako vždy, tak i oni „dobří Němci“ po převratu dostali mnohdy od Čechů více řezu než ti bezohlední nacisté, kteří většinou stačili včas z Kopřivnice uprchnout s ustupujícím wehrmachtem na západ.

I tato hrozná doba měla některé nezapomenutelně krásné stránky, jako byla vzájemná důvěra většiny Čechů, a i to, jak měli k sobě blízko. V té době byl například za poslech cizího (nepřátelského) rozhlasu nekompromisně stanoven trest smrti – tak se násilníci a diktatury vždy bojí pravdy – a přesto v 7 hodin ráno jsme v továrně již věděli, co hlásil Londýn, co Amerika a co Moskva. Rozhlasových přijímačů bylo ještě poměrně málo a neměly moc velký vlnový rozsah, zdaleka ne jako dnešní maličký tranzistorák, a proto poslech byl velmi složitý a Němci i silně rušený, což nakonec pokračovalo dlouho i za komunismu. A tak některé zprávy jsme doslova skládali i z jednotlivě zachycených kousků vět a slov. Aby poslech nikdo cizí a nežádoucí neslyšel, poslouchalo se třeba i s rádiem pod dekou nebo peřinou apod. Jako vždy i tentokrát se našel dostatek kolaborantů, před kterými si lidé museli dávat veliký pozor.

Dne 15.3.1939
Historický komentář
Fotogalerie kde dni 15.3.1939

Vaše připomínky a diskuse
Kodex diskutujícího na Skautském deníku
  • Do diskuse smí přispět každý.
  • Diskutující nesmí propagovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost či diskriminaci.
  • Vulgární jazyk, urážky, pomluvy či ponižování je nepřípustné.
  • Diskutér nesmí propagovat nezákonné činnosti či jinak společnosti škodlivé aktivity.
  • Propagace komerčních aktivit a reklamy na výrobky není povolena.

denik