<- Zpět

Ze vzpomínek pana Lubomíra Hanzelky

V prvních měsících útoku na Rusko, kterému Němci říkali , JDrang nach Osten“, což je v překladu „pronikání na východ“, zajímali skoro denně tisíce a desetitisíce ruských vojáků a jejich opojení vítězstvím nebralo konce, a to až do doby, kdy je před Moskvou tehdy obzvláště velmi krutá a dlouhotrvající zima definitivně zastavila. I u nás byla tehdy od prosince do března zima okolo 20 °C pod nulou.
Jak počaly u našeho pomníku padlých přibývat kříže se jmény padlých místních německých vojáků, počalo si mnoho Němců uvědomovat skutečnou situaci a jejich nadšení pomalu ubývalo. Pochopili, že to slibované ovládnutí světa nebude tak snadná záležitost. Většina fanatiků byla však nadále přesvědčena, že Německo definitivně zvítězí, a že ovládnou svět, a byla nadále velmi nebezpečná a naopak stále agresivnější a dále a o to více se zavíralo a popravovalo.
Před napadením Ruska měly mocnosti „Osy“ (což byla osa Berlín, Řím, Tokio) obsazenou již skoro celou Evropu a rychle postupovali v severní Africe a v Indonésii. V Evropě vzdorovala prakticky již jen Anglie, kterou německé letectvo (Luftwaffe) denně těžce bombardovalo. Londýn již stále hořel a Němci se připravovali na vylodění v Anglii a byli přesvědčeni, že ji v nejkratší době pokoří.
Denně jsme slyšeli v rozhlase takzvané „Sondermeldungen“, tj. zvláštní hlášení o velkých vítězstvích na všech frontách a kolik opět potopily německé ponorky a takzvané rychlé torpédové čluny spojeneckých lodí. Němci v tuto dobu jásali a jejich pýcha a pohrdání tzv. rasově méněcennými národy, což byl i náš národ, stále rostla. Věřili, že jsou „Herrenvolk“ (panská rasa), předurčení k tomu, aby ovládli celý svět.
Německá pýcha časem opadala a u našeho pomníku padlých se množily kříže se jmény padlých německých vojáků. Německé rodiny stále častěji dostávaly zarámované diplomy, že jejich syn čestně (hrdě) padl za vlast a vůdce. Během války nakonec odstranili i náš pomník padlých, který byl tím i mírně poškozen.
Musím rovněž vzpomenout, že během války byly vybrané ročníky české mládeže povolávány k nucenému pracovnímu nasazení ve zbrojním průmyslu v říši a děvčata pak jako služky do německých rodin a hlavně k sedlákům, a to rovněž po celé říši, kde se již běžně bombardovalo. Z Kopřivnice jsme většinou na toto nasazení nemuseli, poněvadž jsme pracovali v Tatře, která měla válečnou výrobu.

Dne 19.února 1940
Fotografie ke dni 19.února 1940

Vaše připomínky a diskuse
Kodex diskutujícího na Skautském deníku
  • Do diskuse smí přispět každý.
  • Diskutující nesmí propagovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost či diskriminaci.
  • Vulgární jazyk, urážky, pomluvy či ponižování je nepřípustné.
  • Diskutér nesmí propagovat nezákonné činnosti či jinak společnosti škodlivé aktivity.
  • Propagace komerčních aktivit a reklamy na výrobky není povolena.

denik