<- Zpět

Ze vzpomínek pana Lubomíra Hanzelky

Chci vzpomenout, jak jsme prožívali po Mnichovské zradě okupaci naší Kopřivnice. Obec byla Němci obsazena dne 10. 10. 1938, vojenskou jednotkou z Drážďan, a proto bylo námi Kopřivničany toto město a celá německá říše s Hitlerem tisíckrát prokleto.

Hrůza a zděšení zavládly v Kopřivnici! Naše česká Kopřivnice tonula v záplavě krvavých německých praporů s hákovými kříži, které zdejší Němci k našemu úžasu měli již připraveny. A všude plno německých vojáků a policistů, s nimiž se kopřivnické Němky objímaly a líbaly. Na náměstí přijížděly stále německé motorizované jednotky a byly nadšeně od Němců vítány. V dělnické kolonii vařili Němci na volném prostranství v kotlech polévku pro občany, v domnění, že ti trpí podvýživou a hladem. Zato němečtí vojáci pochutnávali si na našem jemném bílém pečivu a na cukroví, o jakém v Reichu neměli ani zdání a jen s údivem kroutili hlavami, jak je to vše možné. Týž večer patřili jsme na příšerný pochodňový průvod na temeno Bílé hory, kde byla zapálena veliká hranice z třísek elektronů. Každého večera zářil pak do širého kraje obrovský osvětlený hákový kříž. Němci se ihned v Kopřivnici „zařizovali“ a obec se šmahem poněmčovala. Kanceláře „Gemeinde-Amtu“ byly rozšířeny po celé budově čp. 294, v níž byla brzy zřízena reprezentační síň a oddavková síň ve velkoněmeckém stylu.

Kopřivničtí rolníci Robert Kuchař č.ll, Josef Pikulík č.7, František Indruch č.235, Jan Veřmiřovský č.49 a Marie Váňová č. 214 byli ze svých statků vyhnáni a statky obsazeny přivandrovalými Němci.

Hlavní ubytovnou okupační vojenské jednotky v Kopřivnici se stal ihned po jejich příchodu objekt Sokolovny. Tu po odstranění nápisu „Sokol“ přejmenovali na „Dresdner Hoff“ (Drážďanský dvůr) a Katolický dům na „Chemnitzer Hoff“ (Kamenický dvůr). Pomník pana prezidenta T. G. Masaryka okamžitě zahalili do černé látky a chvíli tam pak ještě čněl jako výstražný prst doby budoucí. Brzy však byl z náměstí odstraněn a později jej asi za 13 000 Kč, což byl jen zlomek jeho hodnoty, odprodali do Kojetína, odkud opět brzy po obsazení zbytku republiky zmizel do šrotu. Na místě pomníku Němci stavěli své, většinou dřevěné, látkou potažené oslavné monumenty, jako například v době vůdcových 50. narozenin, bylo tam zbudováno velké dřevěné monstrum k jeho oslavě.

Budova Katolické besedy byla nákladně přebudována na sídlo partaje NSDAP se sídlem Orstleitera renegáta Holka. Všechny české nápisy zmizely a naposled došlo i na vývěsní firemní cedule živnostníků a obchodníků a bylo nařízeno pořídit nápisy německé kurentem psané. Restaurace sokolovny, Morávie a občanů Čechmánka a Perdubové byly později zrušeny. Na náměstí se konávaly po celou válku tábory, přehlídky, oslavy vítězství a jiné parády a každým rokem se zde objevoval německý máj s hitlerovskými symboly. Po německém starostovi Hankovi převzal starostenský úřad mírnější Ernst Schott, který měl rovněž českou matku. Když však byl Schott povolán na frontu, stal se starostou opět přísný Hanke. Jeho bratr byl českým učitelem a nazýval ho pohrdavě „Germanem“.

Skutečnost, že se naše republika dostala mnohem později mezi méně rozvinuté a národy je pro nás starší o to trapnější, poněvadž ještě pamatujeme dobu, kdy Němci z „říše“ v období první republiky jezdili (hlavně v neděli) do našich pohraničních měst a právě pro ně tam byly některé obchody i v neděli dopoledne otevřeny a houfně tam kupovali boty, textil, oděvy i potraviny. To vše bylo u nás lepší a levnější než v Německu. V restauracích jedli naše kvalitní jídla jako hladní.

V tomto směru jsme byli tehdy daleko před Německem. V technice byli v mnoha oborech, jako velký národ s většími možnostmi, objektivně posuzováno, o nějaký ten krok před námi.

Když okupační armáda přijela do Kopřivnice, byli vojáci denními hosty v cukrárnách. Kopřivnicky řečeno, „cpali se po plné hubě“ a dnes jsme bohužel mnohdy svědky situace, že naši lidé mnohdy i dosud nakupují to, co Němci odložili a vyhodili, jako ošacení, ojetá auta atd.

Atmosféru doby zachytil básník Petr Pavel Hořec:

Zahučaly hory, pobeskydské lesy, Jak jste sesmutněly, změnily se časy

Červený Kamene, ach, z tvého temene, Vidíš přibývání cizího plemene.

Smutná Bílá Horo, díváš se do kraje, Jak v našem Kravařsku, cizí vlajka vlaje.

Libhošťská ty Hůrko, tvé české vesnice, Tou naší porobou trpí převelice.

Tajemný Kotouči, v tvých lesů zeleni, Na naši svobodu, památek už není.

Ty starý Šostýne, věrný nezahyne,

A ten kdo nás zradí, jednoho dne zhyne.

Zápis v deníku ze dne 29.10.1938
Fotogalerie ke dni 29.10.1938

Vaše připomínky a diskuse
Kodex diskutujícího na Skautském deníku
  • Do diskuse smí přispět každý.
  • Diskutující nesmí propagovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost či diskriminaci.
  • Vulgární jazyk, urážky, pomluvy či ponižování je nepřípustné.
  • Diskutér nesmí propagovat nezákonné činnosti či jinak společnosti škodlivé aktivity.
  • Propagace komerčních aktivit a reklamy na výrobky není povolena.

denik